The Palace of Concrete Poetry
Dům spisovatelů Gruzie, Tbilisi
9. 9. – 9. 10. 2022
Výstava The Palace of Concrete Poetry předkládá mezigenerační dialog autorů úzce či volněji souvisejících s pojmem konkrétní poezie, formující se koncem padesátých let a v následující dekádě 20. století. Toto mezinárodní interdisciplinární hnutí vyrůstalo z potřeby nově definovat poezii a oblast hravých experimentů na pomezí literatury a vizuálního umění.
Na výstavě se setkávají jak průkopníci konkrétní poezie (Bohumila Grögerová, Susan Howe, Ferdinand Kriwet, Ewa Partum), tak jejich následovníci (Pavel Büchler, Keti Kapanadze, Janice Kerbel, Jan Šerých, Sue Tompkins), včetně nejmladší generace (David Horvitz, Barbara Kapusta) posouvající problematiku k (post)digitálnímu způsobu tvorby. Vystavená díla, až na několik výjimek, vznikla přímo pro výstavu a jsou situována do secesního interiéru Writers’ House of Georgia v Tbilisi, který patří k architektonickým klenotům města.
Výstava se koná pod hlavičkou dlouhodobého českého projektu Ora et lege (Modli se a čti), který usiluje o kritický dialog současného umění, benediktinského řádu a katolické víry obecně. Ora et lege je zároveň jedinečným projektem díky svému zaměření na práci současných výtvarných umělců s textem. Od počátku je formálně koncipován jako menší bienále v broumovském klášteře ve východních Čechách (příští ročník se koná v roce 2023). V „lichém“ roce se zaměřuje na pořádání přednášek a výstav v zahraničí. Výstava připravená pro Writers’ House of Georgia v Tbilisi se vrací ke kořenům křesťanství a inspirována je příběhem o stvoření světa, který je společný oběma náboženstvím, katolické i gruzínské pravoslavné církvi.
Výstava The Palace of Concrete Poetry je volně inspirována odpovědí české autorky Bohumily Grögerové na otázku směřující k původu duchovních impulzů v její experimentální poezii. Grögerová tehdy odpověděla známým prologem Janova evangelia, které zní: „Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh.“ A dále dodala: „Jazyk tedy podle Bible předchází stvoření a není stvořeno to, co není pojmenováno.“ Autorka také zmiňovala existenci tabuizovaných slov, která nemohou být vyslovena z mnoha různých důvodů, společenských, náboženských nebo politických, a také slov, jež se vyslovují v případě největší nouze jako prosba o vyslyšení či pomoc. Grögerové vyjádření odkrylo nejen její náboženské přesvědčení, ale rovněž připomenulo existenci slov těžce zařaditelných, „zakázaných“ nebo raději nevyřčených.
Výstava The Palace of Concrete Poetry se tedy dotýká jazyka, který není jen kombinatorním nástrojem, ale živým prostředkem podléhajícím mnoha okolnostem. Exponátem se stává „slovo“, s nímž je jako s lingvistickým materiálem v rámci konkrétní poezie dále manipulováno. Jeho sémantické hodnoty jsou kladeny na stejnou úroveň s jeho vizuálními, materiálními a zvukovými parametry. Konkrétní poezie se objevuje v podobě typewriter art, vizuální práce s typografií, ve formě instalace nebo performance rozkládajících slova na jednotlivé znaky. Mnohé z realizací do různé míry devalvují jazyk, aby zdůraznily ztrátu jeho informační relevance v důsledku vnějších zásahů. Dotýkají se problematiky politicky či nábožensky autorizovaného jazyka a možnosti jeho zneužití k legitimizaci určitého systému. Jiná díla se zabývají neschopností jazyka postihnout mimojazykovou realitu, ještě více prohloubenou proměnami způsobu psaní s ohledem na nové technologie a digitální svět.
Projekt vznikl ve spolupráci s Writers’ House of Georgia a E. A. Shared Space. Výstava je součástí oficiálního doprovodného programu Tbilisi International Festival of Literature (9.–11. září 2022) a Tbilisi Art Fair (22.–25. září 2022).
Monika Čejková, kurátorka
Obrázek pochází od nám neznámého autora a je převzat z emauzského benediktinského časopisu Pax, 1929, roč. 4, s. 162. Byl používán, a to i v jiných ročnících, jako grafické oddělení jednotlivých článků. Původní rozměry: 37 × 28 mm.
